Introit

 Žalmy 34:2  Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. 3  O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. 4  Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. 5  Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.

První čtení

 Exodus 32:1-14

Druhé čtení

Matouš 4:1  - 11  

Kázání

 Možná si někdy člověk řekne, při četbě podobných míst v Bibli: tohle mohl dělat jedině Ježíš a já nejsem Ježíš, tak nemůže nikdo po mě chtít, abych řešil takové zkoušky.

Ale např. v listě Židům čteme: 2:18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Ježíšovy zkoušky máme tedy číst s velkou vážností, protože to nejsou zkoušky, které by se týkaly jen Božího Syna. Týkají se každého z nás.

Minule jsme slyšeli zvěst o J-ově křtu. J se svým křtem přiznal k Bohu, rozhodl se jít cestou služby a věrnosti Bohu.

Jaký z toho krásného rozhodnutí měl užitek? Není asi náhodou, že ihned po této slavnostní a radostné zprávě, po křtu, přichází zkoušky. Je vyveden na poušť Duchem, a byl tam pokoušen Ďáblem.

Přizná-li se kdo k Bohu, přijme za svou zvěst o tom, že byl povolán skrze J být synem či dcerou Boží, že je povolán k následování JK, následuje Duchovní výstup.

Ne však do ráje, ne však do opojného náručí samotného Boha, ale na poušť - kde z lidského hlediska - na něj nečeká nic dobrého. Čeká jej tam totiž ďábel.

Satana, o kterém v Bibli čteme, nemusíme chápat hned jako ďábla s rohy a kopytem, nebo jako nahatou ženu svíjející se před člověkem s nejrůznějšími lákavými nabídkami.

Z Bible znám dva typy projevů ďábla.

1/ je satan, jímž se může stát kdokoli z nás. Když myslí proti Bohu. Třeba Petr, když se snažil J namluvit, že nemá jít cestou utrpení a služby Bohu, ale cestou násilí. J řekl: jdi mi z cesty Satane. Je to typ myšlení a jednání. Nepostihuje člověka navždy, jak známo, Petr se k J vrátil a J ho neproklel aniž co podobného.

2/ ďábel, který se hádá s Bohem, třeba o duši Jobovu. Vsaď se, že tě Job prokleje! Vsaď se, že J nevydrží!

Oba případy se dají spojit do jednoho. Ďábel je síla, která namlouvá člověku, že si vystačí bez Boha, že je sám Bohem.

Každá chvíle, kdy člověk takto jedná - jako by byl Bohem - je v područí Satana, dokonce je Satanem.

Pro nás je taky důležité, že J-ovi nepomohla k překonání pokušení jen víra, ale že mu zbraní bylo i písmo. Znalost písma.

Ptá-li se někdo, k čemu nám dnes může Bible pomoci, pak je snadná odpověď, i když moderním lidem krajně podezřelá. Jako věřící a farář můžu s klidným svědomím říct: Bible je nám pomocí proti ďáblu. Je důležité znát Písmo, abychom nesešli z cesty.

Satanova pokušení ve zkouškách, kterými J prošel a v nichž obstál, byly - jsou - a budou, dost časté zkoušky tohoto světa. A v tom snad můžeme být my křesťané tomuto světu pomocí.

J stejně jako boží lid - hladověl na poušti. Poušť byla pro proroky místem, kde byl člověk Bohu blíže. Ale - možná také platí, čím blíže Bohu, tím větší propasti. Právě na poušti byl boží lid mnohokrát pokoušen a v mnoha zkouškách selhal.

I přišel k J pokušitel. Síla, která pokouší a je přítomná pro každého člověka. A stále testuje, jak se člověk rozhodne. (Ozvuk tohoto příběhu je už v případě Kaina a Ábela. Bůh říká Kainovi: dávej si pozor na hřích, čeká u tvých dveří.) Ta stejná síla teď čeká i na J. Člověk má však stále svobodnou vůli. Může si vybrat. I Kain si mohl vybrat. Každý z nás si může vybrat. Pokušitel řekl: (kral) Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou.

Vypadá to, že ďábel se nemůže srovnat s tím, že J je opravdu Boží Syn. Ty, že jsi Boží Syn? Tak řekni, ať se z těchle kamenů stanou chleby! Útočí na J-ovu sebedůležitost i J-ův hlad. Aby J zvolal: ano, jsem Mesiáš, ten, který má přijít! Aby to dokázal!

Ježíš usiluje o Boží přítomnost; doufá, že ji zakusí cestou postu. A ďábel usiluje o to, aby Ježíše odlákal od postu, a tím i odpoutal od Boha.

Každý, kdo se rozhodne následovat J, zná stav, kdy chce sloužit Bohu, ale přepadnou jej jiné důležité myšlenky. A tak se jeho mysl obrací jinam. Anebo chce být úplně na Bohu nezávislý.

Ďábel vlastně bojuje za absolutní nezávislost člověka.

Kdopak by nechtěl takové království, ve kterém se nám slibuje nasycení a splnění všech našich tužeb, aniž bychom proto museli cokoli udělat?

„Tak si udělej chleba z kamenů.“ Ďábel chce, aby Ježíš kvůli hladovějícímu žaludku zapomněl na hladovějící srdce. Aby to vzdal, a tak se odcizil Bohu. Ale Ježíš pochopil, že tento hlas je hlasem cizím. To není ten hlas, který právě slyšel z nebe; to není hlas Věčného, který kdysi na poušti krmil svůj lid manou. to není slovo, které by vyšlo z úst Božích.

J odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'"

J odpověděl slovem Božím. Slovem, které v pokušeních dává sílu.

Dalo mu sílu.

Ďábel si však řekl, citovat z Bible umí kde kdo... Vezmu ho do svatého města. Do míst nejsvětějších, na samotný chrám, do centra vesmíru. Do centra bohoslužby. Na nejvyšší vrcholek chrámu.

Kde jinde by měli být andělé, než tam?

Na střeše chrámu se přece ukáže jednou mesiáš a bude ohlašovat spásu! To ví každý žid, podle lidové víry se tak stane. Je mnoho lidí, kteří někdy zatoužili spasit svět. Možná každý z nás po tom tak trochu touží. Zachránit, spasit ostatní a být na to hrdý. Nadiktovat svůj řád druhým....

A Ďábel je také znalý Bible, ne každý, kdo čte Bibli, ji užívá k dobrým věcem. Až po ovoci se dá poznat, jestli zbožné citace vyřkne srdce čisté.

I Ďábel umí mluvit zbožně. Pokušitel řekne: vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen'!"

(Tady bych chtěl připomenout známý hezký bonmot, když se někdo ohání vírou v existenci Boha, že samotná víra v existenci Boha nic neznamená. Přece i ďábel a démoni věří v existenci Boha. Věřit v existenci ještě neznamená věřit Bohu)

A právě na tomto místě chce ďábel přivést Ježíše k pádu: ať už jako člověka, který se rozplácne na chrámovém nádvoří, nebo jako Mesiáše, který zkrachuje, protože zneužil Boha, aby rozmnožil vlastní slávu.

Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.'"

A znovu obstál nejenom díky moudrosti, ale díky důvěře v Pána Boha.

Ježíš stojí na vysoké, velmi vysoké hoře: všechna království světa mu leží u nohou. Je to sen? „Tohle všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“

Ani toto není speciální pokušení pro J. Ale pro každého člověka. Vždyť kdekdo z nás chce byť nevědomky ovládat druhé. Být nad králem a soudcem. Kvůli takovému snu se stále vedou války. I Ježíš Nazaretský měl být touto představou okouzlen. Ale pochopil, že když ďábel dává – i kdyby dával všechna království – , jde mu přece jen o to, aby bral. On totiž bere Boha. A co je to člověku platné, když získá celý svět, ale uškodí své duši?

Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.'

Tehdy ho ďábel nechal, a hle, přišli andělé a obsluhovali ho.

Na cestě k spravedlnosti pokušitel Ježíšovi nezabránil. Snažil se ho nachytat na lidskou touhu po zabezpečení dostatku – jídlo,

na lidskou touhu po spasitelském komplexu – když ho postavil na okraj chrámu,

na lidskou touhu být nejmocnějším králem ve vesmíru – když mu nabízel všechna království vesmíru.

J Nazaretský vzal ale na sebe způsob služebníka i když byl roven Bohu.  

Cesta k vítězství Hospodinovy spravedlnosti je otevřená. Nebesa se radují.

I my se můžeme radovat, protože cesta k Bohu je otevřená. Otevřel ji pro nás JK.

On zvítězil.

Děkujeme ti pane za zápasy, které s námi vedeš,

děkujeme ti za to, že ve zkouškách nejsme sami, ale můžeme se spoléhat na tvou pomocnou ruku,

vždyť ve svém synu jsi s námi stále

Amen

 Hebrews 2:18 Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Hebrews 4:15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. ¹⁶ Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.